Vyjádření k 2. bodu "Stížnosti" podepsané p. Pavlem Hanuškou, bez data, bez adresáta, projednávané výborem KCHČsV

 

Členům výboru KCHČSV
Na vědomí členům Chovatelské komise

 

Tajemník Klubu chovatelů československého vlčáka a předseda naší pobočky, pan Petr Malášek, mne seznámil se zněním "Stížnosti" pana P. Hanušky, a požádal mne o stanovisko k jejímu druhému bodu:

"Na svodu mladých 19.4.2003 v Hostivicích a 26.4. v Jevišovicích jsme se setkali s tím, že byla posuzována zvířata, která zjevně nebyla československými vlčáky. Ani ve výsledcích svodu mladých nebyla uvedena, přestože evidentně byla oficiálně posuzována. Jedná se o dva křížence kanadského vlka a německého ovčáka, kteří již jsou zapsáni v registru plemenné knihy československých vlčáků. Pečlivě jsem prostudoval všechny dostupné zápisy ze schůzí poboček, konferencí, výborů a chovatelských komisí. Nenašel jsem žádnou zmínku o tom, že by někdo tento zápis schválil. K zápisu do registru je totiž především potřeba souhlas klubu, kterému plemenná kniha patří. Kdosi tedy, za zády celé členské základny KCHČSV, schválil tento zápis. O celé věci se mlčí a dokonce když jsme požádali majitelku jednoho z kříženců (Naďu Šebkovou) o možnost si zvíře vyfotografovat, bylo nám sděleno, že si to nepřeje nejen ona, ale že to není ani v zájmu Klubu. S jakým záměrem se tento zápis a posuzování zvířat děje? Registr totiž slouží především k tomu, aby do něj byla zapisována zvířata s jejichž potomky je plánováno přikřížení do čistokrevného plemene. Plemeno ale nepatří žádnému jedinci, je majetkem všech členů klubu. Kdo si tedy osobil právo za nás ­ členy Klubu, bez našeho vědomí rozhodovat?"

Protože stěžovatel neuvádí, zda má podezření na porušení konkrétního ustanovení Stanov klubu nebo řádů a směrnic platných uvnitř Klubu, či zda se cítí poškozen jednáním jiného člena Klubu a nebo zda se domáhá nápravy ve věci nesprávného rozhodnutí orgánu Klubu, omlouvám se, bude-li mé stanovisko spojeno s obšírnějším úvodem ­ v podstatě totiž přesně nevím, k čemu se vyjadřovat.

 

Úvodem dvě citace  

" v roce 1966 jsme požádali o možnost zapisování těchto kříženců do plemenné knihy Českého svazu chovatelů, jako začátek nového plemene. Nebylo nám vyhověno, ale naopak se objevily články s "odbornými" tvrzeními, že se nikdy nepodaří takové plemeno vyšlechtit  " (K. Hartl, 1990)

"Údorom pod pás, mierne povedané svojvôľou, bolo zaradenie šteňaťa z tohto vrhu Kazana do chovu ČSV" (F. Rosík, 1993)

Oba citáty uvádím z jediného důvodu. Chtěl bych připomenout, že československý vlčák je plemenem neobyčejným. Neobyčejné věci dělají odvážní lidé. Samotný vznik československého vlčáka byl odvážným počinem, jehož prosazení trvalo léta. "Odborná" odmítavá stanoviska jsou mnohem méně namáhavá, a odvahu nevyžadují pražádnou. Rovněž zařazení F1 Kazana z Pohraniční stráže do plemenitby (1985) bylo odvážným a rozhodným činem. Nebylo "papírovým projektem" posvěceným plény, grémii a předsednictvy. Bylo spíše pohotově využitou příležitostí ve chvíli, kdy se nebezpečně zúžila genetická základna plemene vlivem nadměrného využití jediného plemeníka na Slovensku. Přestože nebylo ani "svojvôľou", ani "proti chovateľskému poriadku" jak tvrdí F. Rosík, měl tehdejší předseda Klubu rozhodně větší legitimitu ke svým kritickým vyjádřením, než má stěžovatel Hanuška dnes.

 

Málo početná, uzavřená populace

Stěžovatel užívá slovní spojení "čistokrevné plemeno". Jde o nonsens ­ "čistokrevný" může být jedinec, nebo způsob plemenitby, nikoli "plemeno". Genetika však zná termín "uzavřená populace" a zootechnika termín "uzavřená plemenná kniha". Obojí není označením pozitivním, nýbrž neutrálním. Striktně uzavřená plemenná kniha (např. anglického plnokrevníka) je jevem spíše výjimečným. Samotná existence ustanovení o evidovaném chovu v našem chovatelském řádu a existence registru při PK ČMKU svědčí o tom, že plemenné knihy psů nejsou uzavřené. Uzavřená populace (zejména pak málo početná uzavřená populace) je velmi rizikový faktor přinášející mnohé problémy do chovu psů. Přináší postupný růst homozygotnosti, ztráty genů (fixaci alel), a s tím spojený pokles fitness a zhoršení zdraví. Pro dokreslení se zastavme u často diskutované dysplazie kyčelních kloubů. Věnujte prosím pozornost několika grafům. Zatím co dosud jsme uveřejňovali statistiky výsledků DKK podle data rentgenologického vyšetření, dovolil jsem si sestavit přehled vývoje podle data narození vyšetřených zvířat:

graf 1

 

Totéž v procentech, graf překreslen na 100 % vyšetřených jedinců:

graf 2

Pro lepší orientaci znázorňuji podíl zvířat, která se zúčastnila rtg vyšetření:

graf 3

 

 

A podíl jedinců zařazených do chovu (zeleně) z celkového počtu zvířat narozených v České republice:

graf 4

Co je možné z grafů vyčíst? Především úbytek zdravých jedinců (DKK "A") je plynulý, není skokový v souvislosti s údajnou změnou hodnocení. Před problémem neutečeme (ani do Polska ne). Za druhé: Uplatňovaná selekce (zatím) není schopna ani zastavit šíření vady, i když v posledních letech dochází k jisté stabilizaci. Úvaha o "oživení krve", zvýšení heterozygotnosti pomocí přílivu nových genových kombinací do populace je legitimní a může být jednou z cest, která povede k dalšímu vývoji plemene nyní poněkud "zablokovaného" problémem dysplazie. Konečně: V uzavřené populaci dochází k růstu homozygotnosti na všech lokusech. Podobný vývoj, jaký grafy ukazují u DKK, může tedy probíhat u mnoha dalších skrytých vad, které nyní nesledujeme nebo ani nedokážeme sledovat, přesto se podílí na dědičnosti zdraví a fitness. Pokud je vývoj DKK "modelovým příkladem" pro další polyfaktoriálně založené vady, bylo by mimořádně zajímavé získat poznatky o tom, jak se změní či nezmění výskyt vady v části populace vedené v evidovaném chovu (část ovlivněná křížením) v porovnání s dalším vývojem celé populace. Křížení je jednou z běžných metod plemenářské práce. Není zázračnou pilulkou na všechny neduhy, mnoho kříženců nesplní očekávání. Ale je jednou z cest, jednou z nadějí. Je počinem, který vyžaduje odvahu a bude stát mnoho práce. Jak velká část oné práce bude muset být vynaložena na obhajobu před "stěžovateli"?

 

Úvahy o dalších genetických zdrojích

O novém využití vlků se mnou ing. Hartl hovořil poprvé v roce 1995, cestou autobusovým zájezdem na Světovou výstavu psů do Brusselu. Důvodem tehdy nebyla primárně regenerace, ozdravení plemene. Pan Hartl tehdy hovořil o možnosti získat velmi mladé štěně eurasijského vlka ze ZOO Ohrada (Hluboká nad Vltavou) s cílem důsledné socializace po vtištění "na člověka", a sledování vývoje povahy. Chtěl získat štěňata od nebojácné, socializované vlčice a porovnat jejich povahy s kříženci F1 z Pohraniční stráže, kde vlčice Brita ani později Lejdy člověku plně nedůvěřovaly a nedůvěru mohly naučit svá mláďata. Neměl jsem tehdy podmínky k držení vlka (ani nejsem příznivcem domácího chovu vlků), avšak již tehdy jsem přislíbil, že jsem ochoten ke spolupráci v další generaci a převzít křížence F1. Tímto slibem se cítím dodnes vázán a nyní se ho snažím splnit. Vlčici si tehdy, pokud je mi známo, žádný člen Klubu nepřivezl, avšak pan Lakatos si pořídil samce ­ vlka.

Když kolem roku 1999 začal být zřejmý negativní trend ve vývoji DKK, bylo učiněno několik neúspěšných pokusů o krytí fen československého vlčáka tímto vlkem ­ samec byl k fenám agresivní. Sám jsem se pokusil nakrýt fenu československého vlčáka jiným vlkem ­ v ZOO Vyškov. Rovněž neúspěšně, vlk o hárající fenu neprojevil zájem. Pokusy jsem musel ukončit, když byl eurasijský vlk z Vyškova přemístěn do nové expozice v ZOO Děčín. O možnosti využít znovu vlka jako genetický zdroj jsem se však okrajově zmínil ve své písemné Zprávě o chovu pro Konferenci 2001.

 

"A" vrh chov. stanice Mutara

Můj slib převzít F1 křížence mi byl připomenut v minulém roce. Tehdy se narodila tři štěňata vlčici Lupíně pana Františka Hracha. Možnost zápisu těchto zvířat do pomocného registru se mnou jako členem chov. komise byla konzultována telefonicky. Protože dřívější vlastní pokusy o křížení byly neúspěšné, přiklonil jsem se k závěru, že nabízenou možnost je třeba využít ­ zápis do pomocného registru umožňuje v budoucnu po vyhodnocení a posouzení zvířat využít jejich genetický potenciál, k ničemu však nezavazuje. Tyto jedince je dle chovatelského řádu možno využít jedině v evidovaném chovu, o němž bude i v dalších nejméně čtyřech generacích rozhodovat chovatelská komise.

Štěňata byla zapsána jako "A" vrh československých vlčáků chov. stanice "Mutara" do pomocného registru ČMKU. Chovatelka, Naďa Šebková má jednu z fen, druhou jsem zakoupil já, psa vlastní pan František Hrach.

 

Podle kterých předpisů se postupuje

Zápis do registru upravuje článek XI. Chovatelského a zápisního řádu Českomoravské kynologické unie:

XI.
Zápis jedinců do registru

1. Registr je součástí plemenné knihy, do které se zapisují:

a) importovaní jedinci, kteří jsou zapsáni v plemenných knihách neuznaných FCI,
b) štěňata pocházející z vrhu po rodičích, kteří nemají tři generace předků řádně zapsané v plemenných knihách uznaných FCI,
c) jedinci bez průkazu původu.

2. Podmínkou pro zapsání do registru:

- viz bod c) ­ souhlas příslušného chovatelského klubu. Jedinec musí být posouzen na dvou výstavách dvěma různými rozhodčími a oceněn nejméně známkou "velmi dobrá". V dalším chovu by měl, dle doporučení FCI, mít jeden z rodičů úplný rodokmen.

3. Průkazy původu jedinců zapsaných do registru budou nezaměnitelně označeny nápisem: "ČMKU ­ registr".

 

Na úrovni Klubu chovatelů československého vlčáka pak Chovatelský řád svěřuje rozhodování chovatelské komisi:

D/ EVIDOVANÝ CHOV

se provádí zcela výjimečně s cílem regenerace plemene. Spočívá ve spojování typických jedinců, u nichž není prokázán původ do třetí generace. Evidovaný chov řídí chovatelská komise Klubu. Štěňata z takového spojení jsou zapisována v plemenné knize ve zvláštním registru, obdrží odlišné průkazy původu. Evidovaný chov není považován za čistokrevnou plemenitbu. (CHŘ KCHČSV, čl. 21)

 

Je tedy zřejmé, že majitelé zvířat zapsaných do registru si nemohou zvolit druh chovu, jsou vázáni pouze na chov evidovaný. Ten řídí chovatelská komise, a ta bude schvalovat každé jednotlivé krytí. Může tedy účinně ovlivňovat po dobu čtyř generací nejen směřování plemenitby, ale i její rozsah včetně případného ukončení evidovaného chovu, nebudou-li zvířata z něj pocházející splňovat požadavky standardu plemene, nebo pokud by nad přínosem převážilo riziko zavlečení vloh pro nežádoucí znaky a vady do populace československých vlčáků. Čtyři generace je dostatečně dlouhá doba k tomu, aby se podobné skutečnosti projevily.

 

Co bude hodnoceno v průběhu generací "evidovaného chovu"

Základním dokumentem charakterizujícím plemeno je jeho standard. Všichni jedinci, kteří by měli být dále využiti v evidovaném chovu, tedy musí být posouzeni, a to jak na výstavách, tak i na bonitaci. Od evidovaného chovu očekáváme potlačení projevů imbrední deprese, "osvěžení krve". Proto je nutné připustit zpočátku vyšší variabilitu, ovšem nikoli ve smyslu tolerování hrubých, diskvalifikujících vad. Pro posouzení povahy je nutno vyžadovat splnění týchž kritérií, která splňují českoslovenští vlčáci v řízeném chovu. Mimořádnou pozornost je třeba věnovat zdraví, jedinci z evidovaného chovu nesmí do populace československého vlčáka zanést vlohy pro žádné dědičné defekty. Před ukončením programu bude patrně nutno provést i takové zdravotní zkoušky, které v řízeném chovu československého vlčáka nejsou vyžadovány. Podle průběžně získávaných výsledků může chovatelská komise rozhodnout o změně rozsahu i směřování chovu. Zejména jedinci z počátečních generací by se měli dostávat přednostně do rukou stávajících členů Klubu, osvědčených chovatelů. I to je způsob kontroly nad populací ovlivněnou křížením.

 

Všechno má svůj čas. I publikování výsledků

Všechno má určenou chvíli
a veškeré dění pod nebem svůj čas:
Je čas rození i čas umírání,
čas mlčet i čas mluvit.

(Kazatel 3,1-7)

 

V dané chvíli tedy byla předvedena na svodu mladých dvě ze tří zvířat zapsaných do pomocného registru ČMKU. Zvířata jsou stará jeden rok. Žádné zvíře dosud nesplnilo podmínky stanovené ČMKU (posouzení na dvou výstavách  ) , nejsou ve věku, kdy by mohla být zařazena do chovu, nesplňují podmínky našeho Klubu (dosažení věkové hranice, rtg. vyšetření na DKK ani bonitaci). Logicky tedy nejednala ani chovatelská komise o případném umožnění další generace evidovaného chovu, o dalším spojování zvířat. Přesto je nám vyčítáno, že se "o věci mlčí". Co však v dané chvíli říci?

Finish and publish je dobré pravidlo experimentální práce. Dokonči a publikuj. Publikovat nedokončené, neúplné výsledky je podle mne nezodpovědné ­ nemáme tušení, zda některé ze tří zvířat bude vyhodnoceno jako jedinec vhodný k pokračování v chovu, zda evidovaný chov bude pokračovat další generací, nebo bude jako neúspěšný pokus ukončen. Zvířata dosud rostou, neznáme jejich biometrii. I na hodnocení povahy je brzy. Co v tento čas publikovat? Snad galerii fotografií kříženců na křesle, pod stolem a v posteli? Není třeba se zviditelňovat podle jiného, cyničtějšího pravidla ­ Publish or perish (publikuj nebo zhyň).

 

 

Stížností větou po větě

"Na svodu mladých 19.4.2003 v Hostivicích a 26.4. v Jevišovicích jsme se setkali s tím, že byla posuzována zvířata, která zjevně nebyla československými vlčáky" - Stěžovatel nemá kvalifikaci posuzovatele. Je od něj dosti opovážlivé rozhodovat, které zvíře "zjevně není československým vlčákem".

Ani ve výsledcích svodu mladých nebyla uvedena, přestože evidentně byla oficiálně posuzována. ­ Pravdivé tvrzení, ovšem nikoli porušení předpisů. Zvířata byla řádně posouzena na veřejně přístupné akci, pod veřejnou kontrolou. Nicméně evidovaný chov řídí chovatelská komise, chovatelská veřejnost tedy zatím nemůže tato zvířata využít pro vlastní chovatelské záměry. Uveřejnění výsledků tedy nemá smyslu.

Jedná se o dva křížence kanadského vlka a německého ovčáka, kteří již jsou zapsáni v registru plemenné knihy československých vlčáků. ­ Stěžovatel se mýlí. Registr není součástí plemenné knihy československých vlčáků u ČKS. Je veden přímo Českomoravskou kynologickou unií, čísla zápisu jedinců z evidovaného chovu jsou odlišná, nejsou součástí číselné řady plemenné knihy československých vlčáků.

Pečlivě jsem prostudoval všechny dostupné zápisy ze schůzí poboček, konferencí, výborů a chovatelských komisí. Nenašel jsem žádnou zmínku o tom, že by někdo tento zápis schválil. ­ Jsem členem chovatelské komise Klubu již jedenáct let, přesto mi není znám jediný zápis ze schůze chovatelské komise. Jak tyto zápisy stěžovatel studoval? (Chovatelská komise v písemné formě dosud vydávala jen výstupy ze své činnosti ­ schválený chovný plán, seznamy plemeníků, kritéria chovnosti, kritéria pro zařazení do tříd chovnosti. Z vlastních diskusí nebyly pořizovány žádné zápisy, členové CHK se až dosud vzájemně respektovali a dodnes nebylo třeba vracet se k uzavřené diskusi s použitím zápisu. Jménem Chovatelské komise hovoří hlavní poradce chovu.)

K zápisu do registru je totiž především potřeba souhlas klubu, kterému plemenná kniha patří. Stěžovatel se mýlí, plemenná kniha klubu nepatří. Plemenná kniha ČMKU, pracoviště č. 2 spravované ČKS, je ke Klubu ve smluvním vztahu. Znovu opakuji, že registr není součástí této plemenné knihy.

Kdosi tedy, za zády celé členské základny KCHČSV, schválil tento zápis. ­ Každý zápis štěňat schvaluje jménem Klubu poradce chovu (povšimněte si rámečku v pravém horním rohu formuláře "Přihlášky k zápisu štěňat"). Není mi jasné, jak chovatelům podepisovat přihlášky za či před zády členské základny.

O celé věci se mlčí a dokonce když jsme požádali majitelku jednoho z kříženců (Naďu Šebkovou) o možnost si zvíře vyfotografovat, bylo nám sděleno, že si to nepřeje nejen ona, ale že to není ani v zájmu Klubu. ­ Ani já si nepřeji, aby stěžovatel shromažďoval informace o mých zvířatech ­ mám s tím neblahé zkušenosti (zodpovím ústně). Osobně se domnívám, že stěžovatel vícekrát poškodil oprávněné zájmy Klubu.

S jakým záměrem se tento zápis a posuzování zvířat děje? Registr totiž slouží především k tomu, aby do něj byla zapisována zvířata s jejichž potomky je plánováno přikřížení do čistokrevného plemene. ­ Na tuto otázku jsem obšírně odpověděl.

Plemeno ale nepatří žádnému jedinci, je majetkem všech členů klubu. ­ Stěžovatel se mýlí ­ plemeno je zootechnický pojem, a není tedy vůbec "majetkem". (Pro úplnost dodávám, že některé populace organismů majetkem jsou, neboť podléhají patentové ochraně. Jedná se zejména o geneticky modifikované organismy, případně geneticky čisté linie laboratorních zvířat. Doufám, že stěžovatel tak daleko nezajde a na plemeno československý vlčák si patent nepřihlásí.)

Kdo si tedy osobil právo za nás ­ členy Klubu, bez našeho vědomí rozhodovat? ­ Toto právo si "osobili" Vámi ­ členy Klubu volení členové chovatelské komise a řádně jmenovaní poradci chovu v čele s hlavním poradcem chovu a tvůrcem plemene panem ing. Karlem Hartlem, jak jim ukládá chovatelský řád. Nedomnívám se, že by byli povinni veškerá rozhodnutí činit toliko s vědomím pana Stěžovatele.

 

 

V Brně dne 1.7.2003

Jindřich Jedlička


Související články najdete na stránkách Klubu:

http://www.cswolfdog.cz/art/clanek.asp?id=294 a rovněž
http://www.cswolfdog.cz/art/clanek.asp?id=337