* * 
WEB CHOVATELSKÉ STANICE ŠEDÁ EMINENCE
TEXTOVÁ VERZE
Máme štěňátka neboli chovatelem snadno a rychle

Hárání a krytí
V pohlavním cyklu fen československého vlčáka je možné sledovat některé zvláštnosti. Je to dáno především tím, že českoslovenští vlčáci jsou produktem křížení německých ovčáků s karpatskými vlky, tedy zvířat diestrických (s říjí 2x do roka) s monoestrickými (vlčice hárají 1x za rok). Je třeba si současně uvědomit, že u všech plemen psů se u přibližně 15% fen vyskytuje i nepravidelné hárání.
U československého vlčáka se setkávají jak s dvojím, tak i s jedním háráním do roka a rovněž i s nepravidelným cyklem. Některé feny sice hárají pravidelně dvakrát za rok, ale jedno ze dvou hárání je méně intenzivní, probíhá rychleji a fena se v jeho průběhu nenechá nakrýt. Druhá říje v roce pak probíhá normálně a spojení se psem a následné zabřeznutí je bez problémů.
Délka říje a čas ovulace jsou zcela individuální. Na časté otázky chovatelů "kolikátý den říje je nejlepší jet na krytí " nelze dát uspokojivou odpověď. Některé feny jsou svolné ke krytí kolem patnáctého dne a do konce třetího týdne vnější projevy říje vymizí, jiné naproti tomu hárají déle než dva měsíce a mají-li možnost, spojí se se psem mnohokrát v průběhu asi tří týdnů. Štěňata se při tom narodí současně a stejně vyvinutá. Nezbývá než pečlivě sledovat projevy chovné feny a vypozorovat vhodnou dobu k připuštění.
Chovatelé, kteří mají chovný pár československých vlčáků, často popisují další zajímavý jev. Sklon k monogamii, který je popisován v etologických studiích u vlků, přetrvává i u československých vlčáků, kteří jsou chováni ve smečce nebo v páru. Intenzivněji se však projevuje u fen než u psů. Je-li pak fena oddělena od partnera, může to mít za následek nepravidelnosti v pohlavním cyklu nebo i vynechání říje.

Nezasahujte do porodu
I v délce gravidity se projevuje jistá variabilita, proto počítejte s možností porodu již kolem 58. dne od krytí. Jestliže jste si po prostudování kynologických příruček připravili vatu, desinfekci, nůžky, váhu, tužku a papír, přijměte prosím mou dobrou radu: Všechny tyto předměty zase ukliďte a vyzbrojte se jen nekonečnou důvěrou ve svou fenku a úctou k mnoho milionů let trvajícímu vývoji v přírodě, který ji vybavil mnohem lépe, než četba odborné literatury vybavila Vás.
Jste-li nervózní, bude lépe, když fenku svou přítomností nebudete rušit. Jinak můžete s obdivem sledovat průběh porodu, cílevědomé a soustředěné jednání matky, která vnímá jen své potomky, a především zázrak prvního nadechnutí každého štěněte a jejich obrovskou chuť k životu. Štěňata se rodí i s plodovými obaly, ty jen velmi zřídka prasknou v porodních cestách. Nejčastěji je fenka prokousne až venku a plodovou vodu dokáže tak šikovně vylízat, že místo porodu zůstává téměř suché. Nikdy se nesnažte feně pomoci s odstraňováním placenty a plodových obalů, nikdy jí nebraňte v jejich pozření! Fena sama dojde až k pupeční brance a oddělí pupeční provazec ve správné vzdálenosti. Žádná masáž není pro štěně lepší než olizování matkou a žádné antiseptikum není tak účinné a zároveň šetrné jako sliny matky. A vlčata se tak rodila dávno před tím, než tuto planetu začal ničit první člověk, ať už to byla Eva s Adamem nebo Homo habilis.
Máte-li jako chovatel výčitky, že neznáte porodní hmotnost jednotlivých štěňat, nemáte štěňata označena, nedokážete rozlišit prvorozené od posledního a dokonce ani nevíte, kolik se narodilo psíků a kolik feneček, ujišťuji Vás, že nic z toho není tak důležité a vážit, označovat i počítat můžete i zítra.

Péče o vrh
Pro plemeno československý vlčák je charakteristická značná vitalita štěňat a velmi dobrá laktace fen. Odchov je tedy poměrně snadný, ze zkušenosti však vím o některých škodách, které si způsobují samotní chovatelé.
Velmi krátce k podkladu na místě porodu a kojení štěňat. Názory se zde liší a ani já se nestavím do role soudce. Štěňata ČsV byla odchována na nejrůznějších místech, počínaje hliněným doupětem, které si vyhrabala samotná fena, přes kvalitní slámu (dlouhá stébla, malý podíl prachu), různé matrace až po holá hoblovaná prkna. Dá se říct, že všechny tyto materiály vyhovují, nejpřirozenější je samozřejmě první z uvedených možností. Varuji jen před podkladem ze starých kabátů (štěně se může dostat do rukávu) a různých hadrů (udušení štěněte). Mně se osvědčil čtverec koberce (jekor) na hoblovaných prknech, který se vymění 2. den po porodu a odstraní ve věku tří týdnů.
Štěňata nevyžadují vytápěnou místnost, podmínkou je však sucho a závětří. Štěňatům nevadí mráz, ale nesnesou průvan ani mokro. Mrzne-li v době porodu, dbáme, aby se štěňata včas dostala do tělesného kontaktu s matkou.
V celém období laktace je třeba fenu kvalitně krmit, přístup k vodě je samozřejmostí. Štěňata nevyžadují přikrmování až do tří týdnu věku, avšak už od konce druhého týdne je přivykáme na změnu chutě potravy. Naškrábeme telecí nebo vepřová játra, smícháme se sušeným mlékem (lze použít i speciální mléčné směsi pro štěňata) a přelijeme vlažnou převařenou vodou tak, aby vznikla řídká kaše asi 40 stupňů teplá. Tu podáváme čtrnáctidenním štěňatům na prstě, každé štěně by si mělo líznout. Štěňata ve čtrnácti dnech ještě nemají zájem, ale zvykají si na chuť a navazují kontakt s člověkem, což je právě u československého vlčáka zvlášť důležité. Na masitou stravu přitom přejdou zcela plynule, takže ve třech týdnech už samostatně přijímají krájené syrové hovězí či telecí maso ze společné misky. Sušené mléko můžeme přidávat stále - doplňuje ve vhodném poměru vápník a fosfor a vyrovnává i aminokyselinové složení přijímané stravy. Rovněž játra jsou nedílnou součástí jídelníčku. Nemáme-li je k dispozici, je nutné stravu obohatit o vitamíny sk. B (např. rozdrcenými tabletami PANGAMIN).
Štěňatům od čtyř týdnů připravujeme krmivo co nejpestřejší, pokaždé s jinou chutí. Můžeme použít masové a kostní vývary se zeleninou, vaječné žloutky, rybí maso, tvaroh atd. Příkrmy (krupičné či vločkové kaše, těstoviny, rýže) však omezíme na minimum. Zejména sladká krupičná kaše způsobuje tloustnutí štěňat a v důsledku zvyšuje pravděpodobnost pupeční kýly, zmnožení tukových buněk u štěněte pak poškozuje i zvíře v dospělosti a stáří. Musíme-li sladit (např. tvaroh), použijeme raději med nebo glukopur. Mějme ale stále na mysli, že důležitý je zejména přísun bílkovin, mastných kyselin (tuků) a min. látek, základem je tedy syrové hovězí maso a srdce, vepřová nebo telecí játra a mléko.
Po nakrmení dáme sytým štěňatům na hraní větší kus syrového masa, aby se mohla o maso přetahovat, cvičit se ve žvýkání a trhání. Tím si štěňata posilují žvýkací svaly a přirozeným způsobem rozvíjí své schopnosti.

Formujeme povahové vlastnosti štěňat
Od počátku trávíme se štěňaty asi tak 25 hodin denně. S fenou i štěňaty mluvíme, hladíme je, stále rozvíjíme kontakt tak, jak jsou štěňata schopná vzhledem k stupni svého vývoje. Štěňata by si měla zvyknout na několik (asi deset) různých lidí, na jejich pach, pohyby a hlasy.
Od třetího týdne nestačí jen mazlení, musíme si hrát, především se o něco přetahovat. Od čtvrtého týdne štěňata jeví zájem o odhozený předmět, v šesti týdnech se můžeme "smečkou" štěňat nechat honit a dohnat. Když štěňata člověka doženou (chňapnou po nohavicích), musí si dřepnout nebo lehnout ke štěňatům na zem a z "boje" postupně přejít zpět k mazlení, hlazení a olizování. Kontakt s lidmi je u pětitýdenních štěňat to nejdůležitější, co jim musíme poskytnout.
Ing. Hartl uvádí, že už kříženci první filiální generace, kteří byli brzy izolováni od matky - vlčice a dále vychováváni v kontaktu s lidmi, jevili výrazně lepší předpoklady pro výchovu a výcvik, než jejich sourozenci chovaní v psinci.
Z předchozích řádků je zřejmé, že fyzický i psychický vývoj štěňat československého vlčáka je velmi rychlý (na rozdíl od dospívání, které naopak přichází později). Pro budoucí vztah československého vlčáka k novému majiteli je velmi výhodné, uskuteční-li se odběr štěněte již kolem šestého týdne nebo dokonce ještě dříve. Nový majitel štěněte pak ale musí vytvořit štěněti odpovídající podmínky. Pokud se odběr uskuteční později, je na chovateli, aby vytvořil vztah štěněte k lidem.

Zkráceno z článku:
Jedlička, J.: K chovu československého vlčáka.
Chovatel, ročník 33, číslo 3/1994, str. 28.- 29.


Souvisejicí články:

Úvodní strana  |  Začátek stránky  |  Formát pro tisk  |